Je možné naučit se být dobrým sbormistrem? Proč ne? Je k tomu zapotřebí pouze několik předpokladů: mít chuť do této činnosti, která je v podstatě tvrdou řeholí, sebekriticky zvážit své možnosti časové i sebevýchovné, počítat s tím, že je to činnost, která - má-li se dělat poctivě - pohltí značnou část jinak volného času nejen veřejným vystupováním se sborem, ale hlavně osobní přípravou a pravidelnými zkouškami. S tím souvisí i osobní zázemí, pochopení, případně i pomoc svých nejbližších. Nejdůležitější však vůbec je přistupovat k této činnosti se skromností. Zdá se, že je toho mnoho, ale tak jako každý tvůrčí člověk, který nechce a ani nemůže ustrnout ve svých vědomostech, učí se po celou dobu své umělecké dráhy, neboť sborové umění jak kompozičně, tak interpretačně jde stále dopředu. Před více než dvaceti lety začala Magdalena Javorská řídit sbor z povinnosti. Dnes však již o "povinnosti" nelze hovořit. Vztah k řízení sboru i zpěvačkám je ve zcela jiné rovině. "Už nemám strach z toho, co se ozve. Děvčatům věřím, že jsou vypracovaná. Nesmírně si toho cením. Beru jako zadostiučinění za ta léta práce, že mně rozumějí a při vystoupení dokáží vycítit a udělat to, co po nich požaduji." Tato dlouholetá a poctivá práce přinesla naší dirigentce mnohá ocenění. 1996 Cena Františka Halase, za přínos rozvoji kultury v Jedovnicích a reprezentaci okresu Blansko v ČR i zahraničí 1999 Svátky písní v Olomouci (mezinárodní pěvecký festival) bronzová medaile - kategorie G (komorní sbory) stříbrná medaile - kategorie H2 (duchovní a církevní hudba) 2002 Cena bratří Josefa a Františka Veselkových 2003 Cena Karla Hradila udělena Magdaleně Javorské na festivalu "Ženská srdce" v Buchlovicích Celoživotní krédo naší dirigentky: "... Skládat notu k notě, tón k tónu, střídat slávu se zklamáním, slzy radosti i prohry, poznávat nové písně, nové přátele, nové země, nové jazyky a zpívat a zpívat..."